Dobrodružství na Soutoku

Dobrodružství na Soutoku

Byl to zase super den, ale kamarád Pavel, říkáme mu Loup a současně můj spolužák ze základní školy mi jej ještě vylepšil. Stalo se to takhle : z ničeho nic mi volá a říká mi super historky, které se mu staly dva týdny zpátky, kdy navštívil loveckou chatu v oboře Soutok, kolik viděl zvěře, jak se mu líbila krajina a s jak příjemnou skupinou tam byl. Následně doplňoval, že tam jedou znovu, protože svůj cíl skolit svého prvního daňka nezvládnul a chce to zvládnout. Nabídl mi nabídku, která se neodmítá. Pozval mě, ať jedu sním. Já hned nabídku přijal, tohle se prostě neodmítá a každý den nedočkavě doufal, že tam už budu.

Bylo 25.11 a já okolo 10:00 vyrážím směrem na jih, na hranice s Rakouskem a Slovenskem. Cesta byla příjemná, vše šlo podle plánu a já byl v daném čase na své pozici. Z techniky jsem vzal naprosto vše. Po příjezdu na místo, jsem byl mile překvapen, jak vlastně chata vypadá a hlavně co za fajn lidi v ní je. Ano, byli to lovci, Loupovi známí a já musím říct, že i fajn lidi. Opravdu nejsem zastánce myslivců, ale v toto prostředí se mě od malička dotýká a tihle lidi, byli opravdu v pohodě. Netrvalo dlouho a přijela myslivecká stráž Lesů Čr, která s lovci vyřídila veškeré papíry. Následovala první domluva míst, kam kdo půjde a kdo s kým. Okolo 13:00 jsme všichni vyráželi a šli si po svých úlovcích. Já zvolil místo daleko od kazatelen lovců, kde se rozléhají malé remízky na obrovské louce. Byl jsem venku tak dlouho jak jen to šlo z fotografického hlediska. Tento den jsem hodně chodil a prozkoumával danou lokaci. Dobře že jsem svůj postup zvolil, protože by mi další dny nevyšlo to co vyšlo. Než slehla úplná tma, tak jsem viděl pár kusů dančího a laň. Vlastně se to úplně netvářilo jako úspěšný. Ale já věděl, že jsem lepší v ranních podmínkách a že se mi snad zadaří.

Loupovi fotky z prvního dne

Druhý den ráno jsme vstávali tuším v 5:30 a v 6:30 se vyráželo z chaty. Venku už vydatně pršelo, takže můj plán byl schovat se, alespoň trochu pod jednu z místních kazatelen a udělat si zní kryt. Už za šera, kdy jsem šlapal na Zlatý kopeček, jsem musel jít přes pár kusů daňků. Zvažoval jsem jestli se jim mám vyhýbat, každopádně to nepřipadalo v úvahu s časem a světlem.. Takže jsem zkrátka šel asi deset metrů kolem nich. V tuhletu chvíli člověk musí zvážit priority. Byla prakticky ještě tma, na focení rozhodně a to i s Olympusem. Můj cíl byl asi 400 metrů vzdálený. No zkrátka, pokud jsem měl být pod posedem v čas, tak jsem se nesměl zastavit. Ono totiž kdybych se u těchto kusů zastavil, pravděpodobně bych musel počkat, až se dopasou, což by bylo někdy za světla a já bych se poté nezvládl nepozorovaně dostat na místo určení. Proto jsem pár kusů ráno „vyrušil při snídani“ a pokračoval. Hned jak jsem měl přímí pohled na místo u posedu, jsem identifikoval pohyb. Dalekohledem jsem projel okolí a napočítal takových 15 kusů vysoké a pár daňků. Přes kraj lesa jsem se došoulal až pod posed, kde jsem se uvelebil, zamaskoval a začal pozorování. Fotek padlo málo, zvířata nebyla úplně nejblíž, panovala hustá mlha s deštěm a šero. Každopádně jsem natáčel. Viz video.

Video z pátečního rána.

Celé mé snažení poté skončilo v moment, kdy nedaleko projel první traktor, který zvěř zahnal do lesa. Já pak v domnění, že zvěř je pryč šel místo obhlídnout a ejhle. Opak byl pravdou. Byli jen tak zašití, že je v dalekohledu nebylo vidět. Takže jsem celé stádo zvednul, což mě samozřejmě moc nepotěšilo a mám to jako černý puntík z této výpravy. Tím můj neuvěřitelný ranní a mokrý zážitek skončil.

Pak jsme šli i navečer, kdy ale už bylo pár centimerů sněhu a já se rozhodl jít do terénu. No bylo téměř jasné, už v moment kdy jsem seděl pod velkým bukem asi 10min že to nebude na dlouho. Za pouhých 10minut jsem byl zasněžený, že jsem vypadal jako sněhulák. Takže navečer jsem nic neviděl. Nebyla to náhoda, sami myslivci říkali že zvěři vždycky trvá minimálně ty dva dny, než se začnou na sněhu ukazovat. To byl pro mě jasný signál, že zde moje výprava může být ukončená. Pokud ještě dva dny budou zvířata zalezlá, nemělo cenu se tam zbytečně trápit. Navíc jsem měl druhý den v Brně práci a proto jsem v té největší chumelenici v pátek večer oboru Soutok upustil a po strasti plné cestě, úspěšně dorazil zpět domů.

Výpravu hodnotím, jako super akci se super lidma. Lehký detox od sociálních sítí i internetu obecně. Příště si budu víc přát trochu toho fotografického štěstíčka a věřím, že i v takto obrovské oboře by se dalo fotit naprosto „napohodu.“ Jen dodám, že obora Soutok je jedna z největších obor v Čr. V neposlední řadě se vyhraňuji veškerým debatám ohledně myslivosti a střílení zvěře. Mám na to jasný názor, který zastávám. Chápu proč se zvěř střílí, jsem rád za to že se myslivost vykonává, ale jen v případě, kdy to dělají lidi co tomu rozumí a mají srdce na správném místě. AMEN

Odkaz na oboru : https://lzzidlochovice.lesycr.cz/myslivost-sparkata-zver/obora-soutok/

Odkaz na Olympus techniku : https://shop.olympus.eu/ v případě, že bys chtěl slevu se mi neváhej ozvat. 🙂