Zimní obora Holedná

Zimní obora Holedná

Je to snad pokaždé, když napadne první sníh.. Hnou se ve mě všichni divý a já vyrážím, alespoň za barák nafotit některé z úžasných situací naší přírody. Tento článek je z obory Holedné, v brněnských Kohoutovicích. Možná by někoho mohlo trknout. „Aha, on jezdí pořád tam“, no inu. Je to tak, obora je super trénink pro situace v divoké přírodě. Fotograf se tam dokáže naučit velké množství věcí, od kompozice fotografie, až po hlídání si směru větru a jiné. Proto se snažím Holednou využívat naplno a neustále zlepšovat mé lovecké dovednosti. Druhá a ta více podstatná věc je ta, že spolupracuji s Lesy Města Brna, kterým obora patří. Takže se tam dost často snažím i zaplnit data, kvůli mé pracovní činnosti.

Úkoly byly:

  • Vyfotit zvířata na sněhu
  • Kouknout na oboru z rozhledny

Hned ráno jsem proto stál na spodním parkovišti, kde jsem se i nasnídal, připravil techniku a vyrazil. První destítky minut jsem strávil u prasátek, kde je trochu umění najít mezeru mezi pletivem a horizontálně montovanými dřevěnými kůly plotu. Nafotil jsem pár snímků a vyrazil dál.

Sluníčko teprve svými prvními paprsky překročilo místní horizonty a já už přicházel k prvnímu krmelišti. Vím od místního oborníka, skvělého člověka Tomáše, že zvířata zakrmují. Ostatně se to tak děje naprosto všude a je to běžná praxe. Každopádně, kdo by to nevěděl. V zimě máte krom stopování, lepšího vidění zvěře, také větší šanci zvěř potkat okolo krmných míst. A právě to se stalo i mě.

V zimě se zvěř uměle přikrmuje na krmných místech. Za poměrně krátkou dobu se na ně naučí chodit a zdržují se zde. Jejich návštěvu, však měj vždy vykomunikovanou s místními myslivci a nikdy tam neruš. Doporučuji spíše pohyb okolo, než-li přímo u nich.

Tip #1

Ještě než jsem přišel jsem na pár metrů potkal několik kusů jelena siky dybowkého, který beru jako chloubu obory Holedné. Pač jsou to jediní jeleni v této oboře a navíc jich zde není ani tolik. Věřte, že někteří dlouholetí návštěvníci, stále na siky štěstí neměli. Ihned jsem začal fotografovat. Stál jsem na turistické cestě, kterou denně projdou desítky lidí. Toto je taky jedna ze super taktik.

V oborách je dle mých zkušeností jistější fotografovat z velkých turistických cest. Zvířata jsou na ně zvyklá, a jsou zvyklá na výskyt lidí na nich. Proto i já často procházím běžné cesty a když zvěř dobře potkám. Mám obrovskou šanci na úspěch. Zvěř se totiž od nás drží ve své komfortní vzdálenosti a proto nemá důvod k útěku.

Tip #2

V jeden moment bylo úsměvné, zvonění telefonu, kdy si jedna milá paní objednala kalendáře pro rok 2022. Tímto jí ještě jednou moc děkuji a používám tento moment, jako utvrzení mého tipu #2 s fotografováním z cest. Protože zvěř se ani nehla, já si vyřídil telefon a bez problému pokračoval.

O pár metrů dál, jsem se posadil na samotném rohu velké křižovatky, kde jsem pozoroval místní krmelec u kterého stálo to oné, monumentální až magické stádo jelenů sika. Posadil jsem se na dost viditelné místo pár metrů od prvních kusů u kterých jsem telefonoval. V tuto chvíli začala naše hra respektu a sounáležitosti. Člověk a zvíře. Dělal jsem pár snímků jak do dálky ke krmelci, tak za blízký horizont, od kterého jsem očekával, že vylezou první kusy. Netrvalo dlouho a měl jsem prvního mlaďocha asi 3 metry od sebe, který zvažoval zda-li projít kolem mě či ne.

Chvíli jsem tam seděl a fotografoval. Zkoušel jsem plachost, místních největších tvorů. Po pár minutách se přiblížil mladší samec od krmelce a šel se podívat ke svým kámošům, který byli vedle mě. V tu chvíli jsem si řekl, že jim dám více prostoru a velmi pomalu jsem se odebral o pár metrů dál. Zde přišlo na první potkávání. Zanedlouho se přišli podívat i ostatní samci. Jeden si pěkně svojí choť prohnal a nakonec se odebrali všichni ke krmelišti.

Obecně mě hodně překvapilo, že mě zvířata pěkně snášela, byla to harmonie. Na prvním místě jsem pro jejich odvahu k přejití byl blízko, tak jsem si popošel pár metrů a už se obě strany spokojili a všechno proběhlo v naprostém poklidu.


Nečekaný pak byl moment, kdy se všichni krmili na krmelci a ze stráně naproti se vyřítilo několik desítek kusů mufloní zvěře. Muflonů je sice v oboře dost, každopádně jsou velmi plaší, takže snímky muflonů jsou taky o něco náročnější. Vlastně vždycky, když jsem se s nimi dostal do bezprostřední blízkosti, tak to bylo právě v takovýto moment, kdy se na mojí pozici vyřítili ze stráně a až poté zjišťovali, že přiběhli k foťáku.

⠀⠀⠀

Chviličku jsem tam tedy ještě fotografoval a pak se menší oklikou vracel zpět k autu. Na této menší oklice, jsem potkal datla, kterého jsou vyfotil spíše, do šuplíku. Ale podívaná to byla přenádherná.

Datel černý (Dryocopus martius)

Při návratu jsem si znovu vyfotografoval prasata, protože to nešlo přehlídnout. Moc se mi líbilo světlo, které se právě v ten moment prodíralo skrz koruny stromů. Byl jsem z toho nadšený, protože fotky hned začaly vypadat lépe. No a třešínkou na dortu byla radost malých selat, který ve sněhu lumpačili a hráli si.

Bylo to perfektní ráno, perfektní den. Ten jsem zakončil návštěvy a fotografováním nové rozhledny Holedné. A zde jsou nějaké fotografie právě z této návštěvy.