Táta byl myslivec, mamka vášnivá celoživotní milovnice koňí. Od malička jsem byl v kontaktu s nějakým zvířetem, kůň, kočka, pes. Maminka říká: “Tebe vychovala boxerka“. A já jenom souhlasím, opravdu mě naše „Bobina“ opatrovala na každém kroku od dupaček až po školní cvičky. Důkazem toho jsou fotografie, kdy s ní spím v pelechu, kdy se o ní opírám, nebo když mě hlídá ve spaní. Z tátové strany jsem zvířata vnímal zase lovecky. Když táta dovezl domů střeleného srnce, jelena, kance, vždy mě naprosto upřímně naplnil pocit adrenalinu a lidského loveckého pudu. Fascinovalo mě se koukat na proces zpracování, od začátku až do konce. Táta má navíc obrovskou vášeň ve výrobě z kůže, takže můžu říct naprosto upřímně, že zvíře zpracoval ve vší pokoře a využil k dobré věci do posledního kousku. Za co má u mě teď obrovský respekt a dík. V pozdějším věku jsem mu začal s rozbouráváním pomáhat. Jedna z nejcennějších zkušeností. Dle mého názoru by to tak mělo být, muž by měl dokázat obstarat jídlo pro rodinu za každých podmínek i v dnešní době, kdy máme jídlo v supermarketech. Je to proces, který nás provází od samotného bytí člověka na zemi. A když je to tak, že muž střelí zvěř, která obstará rodině maso na několik měsíců, tím pádem nepodporují velkochovy- pro mě je to ta nejlepší cesta!

Takže tyhle dva aspekty mě doprovází celý život. Já si teď našel cestu ke zvěři, která mi opravdu vyhovuje. Lovit zvěř skrz fotoaparát mě nesmírně naplňuje! Baví mě fotografie sdílet s ostatními, informovat lidi o faktech, porovnávat, zlepšovat se!